Instalace a funkce záchranných systémů

 

Pro více informací si můžete stáhnout náš manuál zde: MANUÁL

 

Volba umístění záchranného systému Magnum v letounu a směr výstřelu

Nedoporučuje se míření výstřelu pod letoun, kdy dochází ke značné ztrátě výšky a delšímu zklidňování kývání zavěšeného letounu.

V případě vedení výstřelu kolmo nahoru, může při horizontálním letu, kdy bude záchranný systém aktivován, dojít k situaci, že se letoun bude v počátečním kyvu vyskytovat nad úrovní nalitého vrchlíku. Stabilizace kývání je v tomto případě výrazně zdlouhavější a dojde tak k nadměrné ztrátě výšky.

Je vyzkoušeno, že při použití záchranného systému v horizontálním letu dochází k nejmenší ztrátě výšky při vedení výstřelu do strany. Protože většina odpálení záchranných systémů proběhla přibližně v této poloze, lze konstatovat, že výstřel vedený do strany v rozmezí horizont 0◦ až 45◦ nahoru je nejvýhodnější. Je třeba brát zřetel na umístění stabilizačního a výškového kormidla letounu.

Volba umístění záchranného systému Magnum v letounu a směr výstřelu

Při vedení výstřelu do strany se vrchlík nalévá již ve vodorovné poloze a letoun pod ním zavěšený opisuje mírné kruhy a velice rychle se stabilizuje. Ztráta výšky je výrazně menší.

 

Vliv změny těžiště na zabudování záchranného systému

Vliv změny těžiště na zabudování záchranného systémuJe třeba respektovat hmotnost záchranného systému, která svým umístěním v letounu může významně změnit jeho těžiště!

 

Kam se nesmí záchranný systém montovat

Je zakázáno montovat záchranný systém na silně vibrující části letounu (podvozek, motorové lože, apod.) a dále v blízkosti palivové nádrže, nebo palivového vedení. Požární přepážka může být řešením. Raketový motor musí být umístěn tak, aby neohrožoval posádku! Kotevní lana musí být vedena takovým způsobem, aby při jejich napnutí při otevření padáku neohrožovala posádku!

Zavěšení letounu na padák musí být ve stabilní poloze, tedy ve čtyřech, případně třech bodech tak, aby došlo ke styku letounu se zemí nejdříve podvozkovými koly. Letoun by měl kvůli stabilizaci při sestupu směřovat přídí mírně dolů (do 10°). U dolnoplošníků se doporučuje závěs nastavit tak, aby k prvému dotyku se zemí došlo nejdříve koncem hlavního křídla a poté postupně podvozkovými koly. Toto „odvalení“ značně zmírní dopad.

 

Konstrukce otvoru průniku pro vytažení záchranného systému do potahu u uzavřených konstrukcí letadel

Místo určené v potahu pro průnik rakety s padákem musí být připraveno tak, aby s minimálním odporem umožnilo vytahování záchranného systému.

Okraje otvoru pro vystřelení záchranného systému ani jeho části nesmí být ostré a musí být upraveny tak, aby nepoškodily při pronikání otvorem záchranný systém! Směr výstřelu musí být veden v ose uloženého softpaku kolmo na otvor pro vytažení padáku.

 

Umístění rukojeti odpalování záchranného systému Magnum
  • Rukojeť musí být v dosahu obou pilotů
  • Pro uspořádání pilotů za sebou firma dodává zdvojené odpalování pro každého pilota zvlášť
  • Rukojeť odpalování musí být umístěna tak, aby jí piloti po dobu letu vnímali svým periferním viděním!
  • Nikdy neumísťujte aktivační rukojeť mimo vaše zorné pole, do podobných míst jako za hlavu, na podlahu atd. Při nehodě může dojít k tak silnému působení odstředivých sil, že bude nad vaše síly do takového místa na aktivační rukojeť dosáhnout.

Z fyziologického hlediska má člověk největší sílu při pokrčených pažích a v poloze v sedě, v prostoru kolem svého klína. Při uspořádání pilotů vedle sebe se jeví jako nejosvědčenější umístění aktivační rukojeti na palubní desce mezi oběma piloty. Klička musí být dosažitelná pokrčenou rukou z polohy s opřenými zády v sedadle.

 

Typy letounů a umístění záchranného systému
Motorový závěsný kluzák (motorové rogalo), motorová tříkolka pro paragliding
Motorový závěsný kluzák (motorové rogalo), motorová tříkolka pro paragliding

Záchranný systém se musí umístit tak, aby byl namířen mimo vrtulový disk a mimo nosné plochy SLZ. Směr výstřelu se doporučuje vést do strany kolmo na směr letu, mírně nahoru a to na tu stranu letounu, kde se listy vrtule pohybují směrem nahoru. Uchycení kotevního lana záchranného padáku je ve stejném místě, jako je zachycen závěsný kluzák či klouzavý padák. Uchycení kotevního lana do tříkolky pro motorový paragliding musí být do dvou bodů hlavního závěsu, za pomoci nosného lana ve tvaru „V“, který dodáváme.

Je potřeba od místa závěsu vést jistící lana do podvozku, případně i sedadel pilotů. Pevnost každého lana a úchytu jistících lan min. 6 G!

   
Hornoplošníky
Hornoplošníky Letoun se připevní k padáku čtyřmi, případně třemi, kotevními lany do míst, která jsou určená konstruktérem letounu. Měla by to být stejná místa, kde se nachází nosníky křídel. V případě, že není splněna podmínka nosnosti každého uzlu min. 6 G, musí být tyto závěsy ještě propojeny s podvozkem, nebo jinak vhodně zajištěny! Lana musí být vedena pod potahem letounu a to tak, aby se při akci nepoškodila a mohla se bez problémů uvolnit z uložení a rozvinout! Kotevní lana, která mají být protažena při aktivaci kovovým potahem letounu, musí být ocelové konstrukce. Toto provedení je zárukou minimálního poškození lana vlivem ostrých částí rozpáraného plechu, či laminátového potahu.
   
Dolnoplošníky
Dolnoplošníky

Letoun se připevní k padáku čtyřmi, případně třemi, kotevními lany do míst, která jsou určená konstruktérem letounu.

Záchranný systém musí být připevněn k pevným částem letounu. Obal padáku softpack se přichytí páskami, nebo šňůrami minimálně ve čtyřech bodech za prošité upevňovací popruhy. Pro lana procházející při aktivaci kovovým potahem letounu platí tytéž požadavky jako u hornoplošníků.

   
Vrtulníky
Záchranný systém se vystřeluje vodorovně do strany, kde jsou listy rotoru nastaveny s úhlem náběhu ve směru letu, tedy se pohybují dopředu. Záchranný padák je spojen přes padákové šňůry, spojovací lano a kotevní lano se závěsnými oky otočného závěsu. Kotevní lano je na svém konci opatřeno smyčkou nebo okem pro toto uchycení. Lano musí být ocelové nebo aramidové o pevnosti min. 6G. Délka lana musí být minimálně o 2m delší než je poloměr rotoru. Axiální ložisko zajišťuje eliminaci vlivu otáčení rotoru na spojovací lano, padákové šňůry a vrchlík padáku.
   
Vírníky
Záchranný systém se vystřeluje vodorovně do strany kolmo na směr letu na stranu, kde jsou listy rotoru nastaveny s úhlem náběhu a pohybují se ve směru letu. Hlavní úchyt lana je veden do záchranného systému obšívkou kabiny od osy rotoru kolem které vytváří smyčku. Lano musí být ocelové nebo aramidové o pevnosti min.6G. Délka lana musí být minimálně o 2m delší než je poloměr rotoru!

 

 

Aktivace záchranného systému

Aktivace záchranného systémuPo aktivaci záchranného systému aktivační rukojetí je pohyb prostřednictvím bowdenového vedení přenesen mechanicky na bicí zařízení, které aktivuje dvě zápalky a ty náplň v raketové komoře. Vlivem prudkého hoření náplně dochází k tvorbě plynů, které pod vysokým tlakem unikají z raketové komory ven, dochází k pohybu rakety směrem z letounu. Ta proráží speciálně uzpůsobený kryt otvoru v potahu letounu. Raketa je opatřena řezacím hrotem, který usnadňuje její průnik měkčími materiály. Plyny vychází ven, tažné lano rakety uvolňuje uzávěr kontejneru padáku. Vrchlík ukrytý ve vaku vrchlíku je raketovým motorem razantně vytažen mimo letoun společně se šňůrami a spojovacím lanem. Čechol (vak vrchlíku) se z vrchlíku shrnuje směrem k pólovému otvoru a přes něj tak, aby se vrchlík hladce, symetricky a požadovaným způsobem naplnil a to jak při nízkých, tak i vysokých rychlostech.

Tato konstrukce zamezuje chaotickému nalévání vrchlíku a brání jeho poškození. Eliminuje jeho možné poškození během vytahování z letadla při aktivaci a redukuje nepřiměřený náraz při jeho otevření, omezuje asymetrické nalévání vrchlíku.

Padáky v záchranných systémech Magnum jsou konstruovány tak, aby k jejich nalití docházelo v době co nejkratší, ale s maximálním možným utlumením rázu při naplnění vrchlíku. U některých typů padáků se redukuje nepřiměřené přetížení při otevření za pomoci slideru.

 

Minimální účinná výška pro použití záchranných systémů Magnum

Obecně se doporučuje se aktivovat záchranný systém ve výškách nad 200 m nad zemí. Avšak i v menších výškách vám může záchranný systém Magnum zachránit život.

Je třeba si však uvědomit, že úspěšnost záchrany v malé výšce bude vždy záviset na součiniteli vaší horizontální a vertikální rychlosti v době použití vašeho záchranného systému.

Naše záchranné systémy testujeme při rychlosti 100km/h, kdy se měří minimální bezpečná výška použití. Tuto výšku uvádíme v tabulkách ZS.

Na základě dosavadních dlouholetých zkušeností je třeba konstatovat, že záchranný systém Magnum může fungovat i ve velmi malých výškách a zachránit tak lidské životy. V nouzi se tedy doporučuje aktivovat záchranný systém Magnum i v podlimitních výškách. I tehdy poskytuje značnou šanci na záchranu!