Záchranné systémy pro letadla, balóny, vrtulníky a vírníky - ZÁCHRANNÉ SYSTÉMY PRO LETADLA

Volba umístění záchranného systému Magnum v letounu a směr výstřelu

Nedoporučuje se míření výstřelu pod letoun, kdy dochází ke značné ztrátě výšky a delšímu zklidňování kývání zavěšeného letounu.

V případě vedení výstřelu kolmo nahoru, může při horizontálním letu, kdy bude záchranný systém aktivován, dojít k situaci, že se letoun bude v počátečním kyvu vyskytovat nad úrovní nalitého vrchlíku. Stabilizace kývání je v tomto případě výrazně zdlouhavější a dojde tak k nadměrné ztrátě výšky.

Je vyzkoušeno, že při použití záchranného systému v horizontálním letu dochází k nejmenší ztrátě výšky při vedení výstřelu do strany. Protože většina odpálení záchranných systémů proběhla přibližně v této poloze, lze konstatovat, že výstřel vedený do strany v rozmezí horizont 0◦ až 45◦ nahoru je nejvýhodnější. Je třeba brát zřetel na umístění stabilizačního a výškového kormidla letounu.

 

Při vedení výstřelu do strany se vrchlík nalévá již ve vodorovné poloze a letoun pod ním zavěšený opisuje mírné kruhy a velice rychle se stabilizuje. Ztráta výšky je výrazně menší.

Vliv změny těžiště na zabudování záchranného systému

 

Je třeba respektovat hmotnost záchranného systému, která svým umístěním v letounu může významně změnit jeho těžiště!

Kam se nesmí záchranný systém montovat

Je zakázáno montovat záchranný systém na silně vibrující části letounu (podvozek, motorové lože, apod.) a dále v blízkosti palivové nádrže, nebo palivového vedení. Požární přepážka může být řešením. Raketový motor musí být umístěn tak, aby neohrožoval posádku! Kotevní lana musí být vedena takovým způsobem, aby při jejich napnutí při otevření padáku neohrožovala posádku!

Zavěšení letounu na padák musí být ve stabilní poloze, tedy ve čtyřech, případně třech bodech tak, aby došlo ke styku letounu se zemí nejdříve podvozkovými koly. Letoun by měl kvůli stabilizaci při sestupu směřovat přídí mírně dolů (do 10°). U dolnoplošníků se doporučuje závěs nastavit tak, aby k prvému dotyku se zemí došlo nejdříve koncem hlavního křídla a poté postupně podvozkovými koly. Toto „odvalení“ značně zmírní dopad.

Konstrukce otvoru průniku pro vytažení záchranného systému do potahu u uzavřených konstrukcí letadel

Místo určené v potahu pro průnik rakety s padákem musí být připraveno tak, aby s minimálním odporem umožnilo vytahování záchranného systému.

Okraje otvoru pro vystřelení záchranného systému ani jeho části nesmí být ostré a musí být upraveny tak, aby nepoškodily při pronikání otvorem záchranný systém! Směr výstřelu musí být veden v ose uloženého softpaku kolmo na otvor pro vytažení padáku.

Umístění rukojeti odpalování záchranného systému Magnum

• Rukojeť musí být v dosahu obou pilotů.
• Pro uspořádání pilotů za sebou firma dodává zdvojené odpalování pro každého pilota zvlášť.
• Rukojeť odpalování musí být umístěna tak, aby jí piloti po dobu letu vnímali svým periferním viděním!
• Nikdy neumísťujte aktivační rukojeť mimo vaše zorné pole, do podobných míst jako za hlavu, na podlahu atd. Při nehodě může dojít k tak silnému působení odstředivých sil, že bude nad vaše síly do takového místa na aktivační rukojeť dosáhnout.

Z fyziologického hlediska má člověk největší sílu při pokrčených pažích a v poloze v sedě, v prostoru kolem svého klína. Při uspořádání pilotů vedle sebe se jeví jako nejosvědčenější umístění aktivační rukojeti na palubní desce mezi oběma piloty. Klička musí být dosažitelná pokrčenou rukou z polohy s opřenými zády v sedadle.

Aktivace záchranného systému

 

Po aktivaci záchranného systému aktivační rukojetí je pohyb prostřednictvím bowdenového vedení přenesen mechanicky na bicí zařízení, které aktivuje dvě zápalky a ty náplň v raketové komoře. Vlivem prudkého hoření náplně dochází k tvorbě plynů, které pod vysokým tlakem unikají z raketové komory ven, dochází k pohybu rakety směrem z letounu. Ta proráží speciálně uzpůsobený kryt otvoru v potahu letounu. Raketa je opatřena řezacím hrotem, který usnadňuje její průnik měkčími materiály. Plyny vychází ven, tažné lano rakety uvolňuje uzávěr kontejneru padáku. Vrchlík ukrytý ve vaku vrchlíku je raketovým motorem razantně vytažen mimo letoun společně se šňůrami a spojovacím lanem. Čechol (vak vrchlíku) se z vrchlíku shrnuje směrem k pólovému otvoru a přes něj tak, aby se vrchlík hladce, symetricky a požadovaným způsobem naplnil a to jak při nízkých, tak i vysokých rychlostech.

Tato konstrukce zamezuje chaotickému nalévání vrchlíku a brání jeho poškození. Eliminuje jeho možné poškození během vytahování z letadla při aktivaci a redukuje nepřiměřený náraz při jeho otevření, omezuje asymetrické nalévání vrchlíku.

Padáky v záchranných systémech Magnum jsou konstruovány tak, aby k jejich nalití docházelo v době co nejkratší, ale s maximálním možným utlumením rázu při naplnění vrchlíku. U některých typů padáků se redukuje nepřiměřené přetížení při otevření za pomoci slideru.

Minimální účinná výška pro použití záchranných systémů Magnum

Obecně se doporučuje se aktivovat záchranný systém ve výškách nad 200 m nad zemí. Avšak i v menších výškách vám může záchranný systém Magnum zachránit život.

Je třeba si však uvědomit, že úspěšnost záchrany v malé výšce bude vždy záviset na součiniteli vaší horizontální a vertikální rychlosti v době použití vašeho záchranného systému.

Naše záchranné systémy testujeme při rychlosti 100km/h, kdy se měří minimální bezpečná výška použití. Tuto výšku uvádíme v tabulkách ZS.

Na základě dosavadních dlouholetých zkušeností je třeba konstatovat, že záchranný systém Magnum může fungovat i ve velmi malých výškách a zachránit tak lidské životy. V nouzi se tedy doporučuje aktivovat záchranný systém Magnum i v podlimitních výškách. I tehdy poskytuje značnou šanci na záchranu!